Lodičky nosili muži, kurtizány i královny. Nahlédněte do historie nadčasových bot na podpatku

Prodlužují a zeštíhlují nohy. Přidávají pár centimetrů. Dotváří každý elegantní outfit. Některými milované, zbožňované a milované pro jejich krásu, jinými nenáviděné pro nepohodlí, které způsobují. Lodičky! Přitažlivý doplněk a módní zbraň. Pro mnoho lidí jsou vzácným sběratelským kouskem. Našli bychom je v šatníku každé dámy.

Věděli jste, že vysoké podpatky byly původně vyrobeny pro muže? První pár bot na vysokém podpatku se objevil zhruba před 400 lety a lodičky se kdysi zvykly vyrábět také dřeva. V článku se podíváme na historii jedné z nejpopulárnější obuvi pro ženy vůbec. A že je bohatá!

Vysoké podpatky jen pro muže

Vznik lodiček podobných těm dnešním můžeme sice datovat několik staletí do minulosti, avšak prvopočátky „bot na podpatku“ se objevily již ve starověkém Egyptě a Řecku. Obuv na vysokém podpatku, nazývané také koturny, se používali při divadelních hrách. Nejenže herci byli vyšší a působili tak výrazněji, stejně tak obuv dodávala vážnost a eleganci postavám při antických tragédiích.

Nejstarší záznam vysokých podpatků pochází ze starověkého Íránu (tehdejší Persie), z 10. století našeho letopočtu. Nosila je perská armáda. Peršané byli vynikající jezdci na koních. Vyvýšená pata jim pomáhala lépe se opřít do třmenů koně při střílení. Ano, rozhodně si nepředstavujme žádné jehličkové podpatky. Byly to praprapředchůdkyně dnešních vysokých bot. A podobný princip bot jezdeckých bot se používá dosud!

Socha tanečnice Madanika, v indické Ramappa Temple, je nejstarší vyobrazení ženy na vysokých podpatcích vůbec. Vypadají sice více než boty na platformě než klasické lodičky na tenkém podpatku, ale jde o nejstarší záznam dámských bot na podpatku. Fascinující!

Od Persie až do Evropy a zákaz vysokých podpatků?

Perská říše měla poměrně silné obchodní vztahy s Evropou. Je proto pravděpodobné, že myšlenka obuvi na vysokém podpatku se k nám dostala obchodními kanály. Obchodní cesty neslouží jen jako způsob výměny zboží. Probíhá během nich také důležitá, kulturní výměna.

V 15. století začaly evropské ženy nosit boty na velké platformě, nazývané také chopině. A to zejména ve Španělsku a Itálii. Chopine byly boty na obrovské platformě. Původně se používaly jako dřeváky nebo návleky na ochranu bot a oděvu, před blátem a nečistotami na středověkých ulicích.

Nakonec se však staly módní záležitostí, a to zejména v Benátkách. Dvorní dámy a šlechtičny chopině nosily na platformě, připomínající dnešní klínový podpatek. Ta jim umožňovala poměrně bezpečnou a pohodlnou chůzi.

Oblíbené byly i u kurtizán, kterým pomáhala dotvářet požadovaný, svůdný vzhled. Kuriozitou je, že benátská vláda chtěla boty na podpatku omezit jen do výše 3 palců (přibližně 7.5 centimetru). Nařízení však většina ignorovala. Byl to zřejmě první zákon týkající se vysokých podpatků.

Konec 16. století se nesl ve znamení typického a klasického podpatku. Byl to nejžhavější trend tehdejší doby. Podpatek se vyráběl dřeva a korku. Francouzská královna Kateřina Medicejská, jedna z nejvlivnějších osobností toho století, byla nižšího vzrůstu. Datuje se, že měřila přibližně 152 centimetrů. Její dvorní švec proto speciálně pro ni vyráběl boty na vysokém podpatku. Evropské šlechtě se tento trend velmi zalíbil a byl oblíbený až do Francouzské revoluce.

V 17. století se podpatky začínaly více podobat těm dnešním. A opět byly oblíbeným doplňkem primárně pro muže. Zejména byly symbolem statusu. Nosili je jen muži, kteří nemuseli manuálně pracovat a samozřejmě si je mohli finančně dovolit.

Francouzský král Ludvík XIV., známý také jako král Slunce, si boty na vysokém podpatku mimořádně oblíbil. K jejich výrobě se používaly různé materiály, včetně saténu a sametu. Dával si je barvit červeně nebo na královskou modrou, aby ještě více zdůraznil jejich přepychový nádech. Čím vyšší byl podpatek, tím mocnější byl nositel. Na mnoha obrazech Ludvíka XIV. jsou zobrazeny jeho honosné boty. Dokonce trval na tom, aby každý, kdo vstoupí na jeho dvůr, nosil vysoké podpatky v červené barvě!

Podobně jako dnes napodobujeme styl slavných osobností, lidé v minulosti napodobovali módní trendy králů a královen. Boty na vysokém podpatku začaly stále více nosit i běžní lidé. Proto vznikla společenská pravidla, která určila, že boty na podpatku vyšším než 2.5 palce (přibližně 6.3 centimetru) mohla nosit jen královská rodina.

Lodičky na vysokém podpatku výhradně pro ženy

V 18. století s příchodem éry renesance a osvícenství se boty na vysokém podpatku staly výhradně doménou žen. Začalo to odlišováním pánských a dámských bot na vysokém podpatku. To, že vysoké podpatky začaly nosit i ženy, se mužům nezamlouvalo. Museli se proto odlišit. Dámské lodičky na podpatku měly podpatek tenčí. Na nošení byly nepohodlnější. Nakonec muži přestali nosit boty na vysokém podpatku úplně.

Tato změna v nošení lodiček byla v období nejvýraznější. Koncem 18. století, během Francouzské revoluce byly lodičky oblíbené méně. Vysoké podpatky se spojovaly s mocí a královskou rodinou. V probíhající revoluci je však nikdo nechtěl nosit ze strachu, že bude spojován s královskou rodinou.

Podobně i v jiných zemích, například v Británii a Americe, se vysoké podpatky považovaly za nemravné. Ženy přichycené při nošení podpatků byly potrestány stejně jako čarodějnice, upálením na hranici!

První lodičky a 9letý módní návrhář

Druhá polovina 19. století znamená velký návrat bot na vysokém podpatku. Vynalezení šicího stroje v 50. letech 19. století znamená, že podpatky se mohly vyrábět i ve velkém. Tím se výrazně snížily náklady a vysoké podpatky se dostaly k širokým masám.

Skutečná historie dnešních lodiček začala až díky módnímu géniovi, Salvatore Ferragamo. Italský rodák navrhl své první rodičky už jako dítě pro svou sestru. Později, ve 20. letech minulého století, spolupracoval s mnoha hollywoodskými celebritami, včetně Marylin Monroe. Byl to právě on, kdo obul hvězdnou Marylin do jejích prvních lodiček na jehličkovém podpatku. Italská značka je dodnes známá luxusem, spojeným s tradicí a současně inovacemi a kreativní tvořivostí. Populární byly také pin-upky a lodičky, které zvýrazňovaly ženskou postavu.

60. a 70. léta minulého století si dala od vysokých podpatků mírnou pauzu. Nesly se totiž ve znamení nižších podpatků. Začátkem 80. let se do popředí začaly dostávat návrhy španělského módního guru, Manolo Blahnik. Ten vytvořil kolekci lodiček pro známý obchodní dům Bloomingdale´s.

V 90. letech se zase všechny chtěly oblékat jako herečky ze Sexu ve městě. Což znamená jediné. Vysoké podpatky! I díky pop kultuře a módním šílenstvím zní způsobeným se značka Manolo Blahnik dostala až na vrchol. Značka byla populární i díky feministickým hnutím, které odcizovaly nošení vysokých podpatků jen kvůli potěšení mužského oka. Lodičky od Manolo Blahnik byly jiné. Mysleli více na ženy než na muže.

Do povědomí se v podobné době také pomalu dostává Christian Louboutin. Louboutinky jsou zřejmě nejznámější, nadčasové a velmi ikonické i dnes. Značka povýšila původně funkční obuvnictví na skutečné umění.

Ikonická, červená podrážka je symbolem značky, po které touží ženy po celém světě. Věděli jste, že původně byl na podrážku použit červený lak na nehty? Návrháři se lodičky s obyčejnou podrážkou zdály málo zajímavé. Rovněž to uvedl na oficiální žádosti na patent Louboutinek.

Lodičky jsou obuv, která se nedá žádným způsobem nahradit. Nikdy nevyjdou z módy. Obměňují se jen její styly. Kulatá špička nebo špičatá? Platforma nebo bez? Vysokánský, jehličkový podpatek nebo nízký, hrubý a pohodlný… Minimalistické, kožené černé nebo třpytivé s ozdobou.

Je jen na vás, po kterých sáhnete. Lodičky, ve kterých vydržíte tancovat po celou noc nebo vhodné maximálně tak do auta. Jsou zde dlouhá staletí, je jasné, že jen tak snadno neodejdou.