MDŽ: Svátek spojený především s emancipací. Obuv však v historii hraje překvapivě důležitou roli.

Mezinárodní den žen (MDŽ) je svátkem oslavujícím ženskost, sílu a společenské postavení žen. Přestože je spojován především s právy a emancipací, móda – a zejména obuv – sehrála v dějinách žen překvapivě významnou roli. Obuv totiž od nepaměti symbolizovala status i sebevědomí. Zároveň posilovala možnost žen využít jejich „ženské zbraně“.

Obsah

má tento svátek své počátky, kde a proč vznikl a proč ho slavíme i dnes? Možná právě v současnosti, kdy se veřejně mluví o postavení žen v některých zemích, je ještě důležitější uvědomit si, jak významné je, že pro nás naše předkyně tento svátek – a především jeho poselství – vybojovaly.

Podívejme se na to alespoň stručně. Mezinárodní den žen vznikl na začátku 20. století z dělnických a feministických hnutí v Evropě a USA. První demonstrace žen za lepší pracovní podmínky a volební právo se konaly kolem roku 1908 v New Yorku. V roce 1910 navrhla německá aktivistka Clara Zetkin zavedení Mezinárodního dne žen a od roku 1911 se tento svátek postupně rozšířil do světa.

Zajímavé je, že už v těchto obdobích se ženy prezentovaly také prostřednictvím módy – včetně obuvi. Oděv a obuv byly nástrojem viditelnosti, identity a společenského postavení, což přetrvává dodnes. Není to náhoda, je to zcela pochopitelné.

Zatímco většina mužů se mohla více či méně oblékat i obouvat především pohodlně, ženská móda podléhala přísným pravidlům. Například zemanky ani na Slovensku se až přibližně do 50. let 19. století nedokázaly obléknout samy. Potřebovaly služebné, které jim utahovaly korzety a sukně – samy by to jednoduše nezvládly, bylo to fyzicky nemožné.

Nemluvě o tom, kolik šaty našich předkyň vážily a jak je jejich obuv tlačila či jak nepohodlně se jim v ní pohybovalo, tančilo nebo pracovalo.

Móda a emancipace žen jdou ruku v ruce právě proto, že ženy se musely – a chtěly – emancipovat i v módě. I v módě si musely prosadit pohodlí a vůbec možnost oblékat si to, co je pro ně přirozené – individuálně, osobnostně, nebo v čem se jim dobře pracuje (například kalhoty).

Aby to však nebylo pouze politické či společenské, obuv dokázala už v minulosti (a dokáže i dnes) někdy až neuvěřitelně vyzdvihnout ženskost své nositelky. Dokáže vyjádřit její styl, vkus, ale často i světonázor, který sdílí. Podle obuvi navíc často dokážeme odhadnout životní styl, který je pro její nositelku typický.

Historicky měla obuv tři hlavní významy:

  • zvýraznění siluety a držení těla
  • signalizování společenského statusu
  • estetickou symboliku

V mnoha kulturách se obuv vyvinula z praktické ochrany chodidla na luxusní a dekorativní předmět, jak jej známe dnes. Historické modely, jako platformy či podpatky, byly přímo spojovány se ženskou přitažlivostí a společenským postavením.

Už ve středověku nosily ženy vysokou platformovou obuv, která mohla měřit desítky centimetrů. Čím vyšší obuv, tím vyšší bylo postavení její nositelky. Zde měla obuv jasný společenský rozměr a velmi viditelně naznačovala, kam lze nositelku zařadit. V době, kdy ženy ještě nebyly považovány za plně „hodnotné“, to mělo velký význam pro okolí, které díky obuvi jasně vědělo, jaký postoj a styl komunikace k dané dámě zaujmout, i když ji například osobně neznalo. V 17. století se podpatky staly symbolem aristokracie a luxusu. Později se vyvinuly do elegantnějších tvarů a ve 20. století se staly základem moderní ženskosti.

Vývoj ženské obuvi ve 20. století úzce kopíruje společenské změny postavení žen. Je to století největších změn v postavení žen, jejich největších bojů proti podceňování a za rovnoprávnost s muži, a to jak v možnostech, tak například v platových podmínkách.

  • 1920. léta – moderní éra: obuv se poprvé stala viditelným módním prvkem
  • 1940. léta – válka: klínové podpatky pro pracující ženy
  • 1950. léta – návrat glamouru: vznik jehlových podpatků pro podporu ženskosti a zvýšení sebevědomí
  • 1960. léta – emancipace: kozačky a nízké podpatky
  • 1970. léta – sebevyjádření: platformy
  • 1990. léta – individualita: minimalistické sandály a designérské lodičky

Vzestup jehlových podpatků v 50. letech znamenal zlom: obuv se stala ikonickým symbolem ženskosti, elegance a atraktivity. V poválečné módě se obuv velmi rychle začala rozvíjet směrem k individuálnímu stylu, k vyjádření vlastní osobnosti a individuality, ale paradoxně i postavení ženy – podnikatelky, schopné a cílevědomé, která často už svým vzhledem, obyčejným zjevením, vyjadřovala svou sílu a postoj. Nešlo jen o signál pro muže, ale i pro ženu samu, která si svým stylem posilovala postavení, sebevědomí a vyzařování.

Dnešní obuv je již velmi různorodá a umožňuje vyjádřit skutečně širokou škálu pocitů, postojů a individualit. Na druhou stranu ji dokážeme dokonale přizpůsobit konkrétní události, a tak v jednom okamžiku může být z nás domácí pohodářka a v druhém okamžiku silná, sebevědomá žena s jasně vyzařujícím postojem. Je to čistě na nás.

Milé dámy, pokud se při obdarovávání květinami či jinými dárky na MDŽ jen usmějete a pomyslíte si, že je to zastaralý svátek, který dnes nemá místo – není tomu tak. Vnímejte MDŽ jako projev úcty nejen k sobě samé, ale ke všem ženám, které nám vyšlapaly tento chodník. Ženám, které jako první začaly tvořit a obouvat obuv symbolizující ženskou sílu, jemnost a hodnotu.

Dnes už považujeme za samozřejmost, že můžeme dělat, co chceme, oblékat si, co chceme, a chodit kam chceme. Před pár lety to však samozřejmostí nebylo pro naše prababičky a ani dnes to není samozřejmost pro ženy v různých kulturách. MDŽ je příležitostí spojit se v ženské energii a poslat vděk našim předkyním do minulosti, ale také posílit ženy v kulturách a společnostech, kde tento boj teprve čeká. Kde je čeká svoboda a možnost vyjádřit svou ženskost a sílu – například i obuví.

Přeji Vám krásný Mezinárodní den žen, a pokud se necítíte dostatečně silně, žensky či hodnotně, zamiřte například do prodejen CCC a přesvědčte se na vlastní kůži, jak Vám tento pocit může přinést i „obyčejná obuv“. A právě o ni jsme v minulosti také bojovaly. ☝️😊


Kaja
Kaja

Už od pubertálních let se věnuje práci v médiích a psaní. Z koníčka se stalo živobytí, které jí zároveň poskytlo dostatek svobody k tomu, aby mohla poměrně hodně cestovat a poznávat svět a různé kultury. Energii jí dodává čtení knih, voda a hudba.